Sep 21, 2011

2. text

Uběhly dva týdny a tři dni a já nenapsal větu… slovo. Cítím se poněkud nesvůj…  a kdo by nebyl. Co s tím udělám? Pokusím se to vysvětlit. Snad vás to nebude obtěžovat a přečtete si to. Svým způsobem se to týká i blogu. Pokus se ovšem nemýlím… zatím je pouze hádám… pokud ano… může být dobry začátek. Zatím nevím jak začít… mějte proto prosím trpělivost s tímhle zmatečným a nevyhraněným začátkem. Pokusím se neustálým přepisováním slov a vět najít způsob, jak ten zmatek ve své hlavě… jak mu dát smysl… alespoň takový, aby jste mi rozuměli. Takže, kde jsem to skončil… tak, jak jsem se blížil ke dni, kdy jsem měl zavěsit další text… stával jsem se… prostě jsem nebyl schopen začít psát. Raději jsem surfoval po netu a snažil se na to nemyslet. Ale marně. Jediným výsledkem bylo to, že jsem trávil čím dál více času na nejrůznějších stránkách s nejrůznějším obsahem. Bylo to nekonečné, ale nemohl jsem si pomoc. Nakonec s třídenním zpožděním sedím u počítače a snažím se nalézt v promarněných hodinách… říkám jim tak ze zvyku… všechno pro mě musí mýt smysl… vše co dělám… v každém mém rozhodnutí, v každém pohybu musím být důvod. Proto o to píšu, o tom bezcílném toulání se po síti, bez zjevné příčiny. Nestačí mi pouze tam být a něco vidět, mít dojem, že jsem součástí něčeho. Nestačí mi se nechat nepřítomně unášet. Rád bych se dozvěděl, co mě nutí se podívat tam a pak zase tam. Co to je? Mám si to zakázat?  Nebo mám rezignovat a oddat se tomu? Teď, když si to zpětně čtu… vše co jsem stačil za dva dny napsat… ty náznaky… napadá mě jediné slovo: zrcadlo. Pokud se pokusím rozpomenout na ty uplynulé dny… vidím sebe… trošku jinak… ale jen trošku… jen co mi dovolí matná reflexe… rozmazaný odraz paměti. Nebude to dlouho a snad budu schopen přesně popsat toho… koho jsem tam viděl… a koho tam stále vidím.