Nov 15, 2011

Intermezzo č.2

Zdá se, že mi předchozí přestávka nestačila…

Už se nemůžu dočkat až tenhle příspěvek dokončím a zveřejním. Nutí mě k tomu nepřekonatelná touha Vám vše vysvětlit; a taky ještě něco jiného, ale to se dozvíte až na konci. Především chci tady napsat, co si myslím a proč si to myslím. Asi proto, že mám dojem, že tenhle blog začíná dostávat, příspěvek od příspěvku, přesnější podobu. A tak se pokusím, nejen sám pro sebe, ale i pro Vás, napsat několik důvodů, proč tomu tak je. Ověřit si, jestli si něco nenalhávám. Což bych nerad.

Proč píšu? Proč se neustále snažím překonat to tápání a nevědomém chození v začarovaném kruhu nekonkrétních pocitů? Mám na mysli vlastní neschopnost vše nějak uchopit, seřadit do správné konstelace. Takovou, za kterou bych se nemusel stydět. Vlastně se ve všech textech opakuji. Neustále popisuji v jemných variantách to samé – neschopnost si sednou k počítači a mít v hlavě přesnou představu, co chci napsat, co chci zdělit.

Pokaždé se toho zbavím psaním. To jediné mám ověřené. Zároveň v okamžiku, když se tak stane a mám to za sebou, kdy se konečně z těch otupujících střetů myšlenek a nekonkrétních pocitů dostanu a vypíšu se z nich; tak nevím, co s tím. Je to něco, co je mi vlastní. Musím se toho zbavit, jinak začínám… jinak vím, že mě nebude číst. Z tohohle důvodu jsem začal používat formu koláže. Právě proto, abych neupadal do neustále potřeby se ze všeho vypsat a přitom nevědět jak to udělat. Nepřišlo to jen tak; vykrystalizovalo mi to mezi prsty na klávesnici, jakoby nic, v mírných náznacích, v několika odstavcích. Tak se mi tenhle blog stal místem reflexe toho co je mimo mě, než co je uvnitř mě samotného. Což se přesně to, co jem potřeboval.

Ze zpětného pohledu si myslím, že jsem při psaní byl inspirován texty Jindřicha Honzla. Především těmi, které se týkají jeho působení v Divadélku pro 99, kde vytvořil několik recitačních pásem z převzatých textů.

Již v roce 1939 bylo ustaveno Divadélko pro 99 (tj. pro 99 diváků); na jeho programu se objevovala recitační pásma a dramatické montáže, při jejichž inscenacích byla akcentovaná jazyková výstavba promluvy a herecký projev. Jindřich Honzl, který stál v čele skupiny mladých herců Divadélka pro 99, se zaměřil nejprve k inscenování lyrických  pásem, v nichž recitační projev byl  postupně zbavován své samostatnosti a stával se součástí dramatického útvaru, sestávajícího také ze složky  pohybové, výtvarné, hudební i filmové. […] Vyvrcholení  Honzlovy tvorby z okupace přestavují dramatické montáže, nový druh komorního divadelního projevu, který logicky vyplynul z předcházejících inscenačních pokusů. Podle  Honzla: ,,dramatická montáž chce vytvořit literární látky pro divadelní produkci z dokumentů, z autentických dopisů, z literárních odkazů, z vyprávění současníků, z obrazů i z literárních děl…“
(www.ucl.cas.cz/edicee/data/dejiny/hcl/dcl4/30.pdf; 13. 11. 2011)

Již při vzniku blogu jsem myslel na možnost texty a videa ukázat naživo, jako přednášku, performance, či happening. Rozhodl jsem se inspirovat právě Honzlem a vytvořit několik akcí, které budou vycházel, jak z toho, co o jeho práci vím, tak navazovat na mé předešlé pokusy o čtené slovo ve veřejném prostoru.

No a ještě jedna věc, když jsem na začátku napsal, že už se nemůžu dočkat, až tohle zveřejním, myslel jsem tím, že mě v několika dnech čeká, první presentace tohohle blogu, chci si ověřit všechno, co jsem tady napsal, jestli to funguje, jak si představuju, a tak. Snad jo.