Dec 15, 2011

8. text

Když jsem se tady před více jak měsícem zmínil o Jindřichu Honzlovi, netušil jsem, že se odhodlám a použiji zde část jeho textu. Nějakým způsobem jsem si ho oblíbil – myslím ten text. Ani nevím proč. Nebo spíše vím, ale nechci se tady pouštět do obsáhlých vysvětlení, když jde o tak krátký úryvek. Především se mi ale hodí do dvojice z videem, které jsem nedávno našel na internetu. Chci si vyzkoušet jednoduché binární spojení dvou zdánlivě obsahových a významově odlišných výpovědí, a počkat si co se stane.


Tato „moderní“ hrdinnost přešla však nakonec svůj cíl. Člověk nedobyl světa, ale svět dobyl jej. Civilizace pokročila tak, že přešla člověka a obrátila se k němu zády. Nejvyspělejší demokracie mohou s pýchou říci, že konečně dosáhly barbarského stavu lidstva. Divoch se bál věci, nad níž neměl moc. My jsme spoutáni svými výrobky, kterým jsme dali všechnu svoji moc: láska, stejně jako nenávist, je vzájemných vztazích věcí, nikoli lidí. Dílo se postavilo proti tvůrci, stroj drtí řidiče, práce ničí dělníka. Aeroplán vraždí aviatiky a chemie vynalézá plynové bomby. Mezi věcmi se potloukají se lidské osudy. Aniž si to uvědomujeme, ztrácíme všechny míry pro to, co jest lidské. Nedůvěřujeme lidem, neboť nejsme přesvědčeni o jejich lidství. Nedůvěřujeme lidem, neboť jsme jako dítě, které bito svými hračkami, přestalo věřit, že svět je tu pro jeho štěstí. Kdyby se této civilizaci narodil Shakespeare, byl by ulekanější, před lokomotivou než před lesem birnamským.
Jindřich Honzl, Základy a praxe moderního divadla, Orbis, 1963.


A teď to video. Našel jsem ho na jiném serveru než Youtube, tak publikuji pouze link. Vlastně jsou to dva linky, protože záznam je rozdělen na dvě části:<http://www.ustream.tv/recorded/18865232