Jan 1, 2012

9. text

Jsou to naše těla, která nás korumpují; naše nejvlastnější nástroje, naše výrobní prostředky. Náš vztah k nim je neřešitelný. V jejich zájmu je se dobře nasytit, kvalitně vyspat a mnoho dalších velmi přízemních věcí. Zato naše mysl je plná očekávání a ideí, které většinou naše tělo není schopno realizovat. V téhle tragédii žijeme, je středobodem našeho bytí. Zde v tomhle epicentru, v tomhle zdroji všech našich chyb a selhání nacházím kým jsem a kým jsou ti okolo mne. Je to něco, co je všeobecně známé a velmi často opakované, ale zde je ta chyba. Něco jiného je to znát, vědět o tom a něco jiného je si to uvědomit, být schopen tohle zjištění konfrontovat se svou zkušeností. Čím dál více přicházím na to, že přesně o tomhle tenhle blog je. Že moje psaní o UNBOXINGu je vlastně pátráním po předmětu, který ukončí tuhle tragédii. A tak při každém novém rozbalování, se naše mysl chvěje očekáváním a nedočkavostí, že možná teď přichází ta chvíle a my konečně budeme vlastnit něco, co nám pomůže a tuhle tragédii naší existence ukončí. U UNBOXINGu můžeme na malou chvíli pocítit to očekávání, že se z předmětu, z výrobního prostředku stane dokonalý prostředník, komunikační nástroj mezi tělem a myslí.