Mar 1, 2012

Kybernetizace psýché, text Filip Jakš

Jednou ze soudobých obsesí je pravidelné zadávání našich jmen do webových vyhledávačů; dokonce tahle novodobá lidská činnost má své jméno… počkejte hned si ho vygoogluju… už to mám; jmenu je se: Egosurfing. No a při jednom z mých posledních výletů na síť za účelem zlepšení si psychického stavu jsem narazil na následující text reflektující performance a konfrontační čtení z 207-čky na Vysoké škole umělecko průmyslové. A ještě něco; něco, co jsem se před pár minutami dozvěděl a o co se s vámi chci rozhodně podělit – egosurfing se už netýká jen zlepšování si nálady, ale především upravování svého společenského statusu skrze editaci informací, které se o Vás na netu vyskytují. Takový elektronický make-up.

Kybernetizace psýché

Jiří Skála se na pondělní vernisáži v galerii 207 vrací k zájmu o přístroje, které nás obklopují: Pro svůj blog Third family sbírá na internetu videa „unboxing“, v nichž uživatelé vybalují a komentují přístroje, které si nově pořídili. Tyto záběry doplňuje blogovými zprávami např. fanoušků Sexu ve městě (přesněji produktů, jimiž je seriál zaplněn), vzpomínkami Stevea Jobse nebo svými vlastními texty.
Ze sesbíraných videí a zápisů vyplývá, jak moc jsou lidé spjati s technickými doplňky. Ty se stávají součástí lidské osobnosti a při „unboxingu“ i prostředkem sebe-prezentace. Stroje jsou objektem naší touhy. Hlazení dotykových obrazovek, opatřování obalů na ně i na mobily odhalují něhu, s níž s technickými „mazlíčky“ zacházíme. Dokonce i autor si pro komplexnost prezentace zapůjčil ipad.
Jiří Skála tento až obsesivní fenomén nehodnotí. Jeden ze svých textů pro tento projekt realizoval bez vysvětlení ještě před vernisáží. Při procházce letenským parkem sledovala skupina vedená umělcem pózování černě oděné modelky před mužem, který se na ni „díval skrze přístroj“. Situace se odehrávala takřka přesně podle Skálova textu, který visí v galerii: „Po nějaké době někteří z nich, ti odvážnější, vytahují podobné přístroje, jako má muž, a dávají si je před obličej.“
Fotografování či pořizování zvukových záznamů je podobným prostředkem našeho rámování skutečnosti. Prostřednictvím těchto „znaků“ jsme schopni pro sebe popsat svět, vytvořit si druhou, svou virtuální skutečnost. Technika jako prostředek vyjadřování ovlivňuje zpětně naše chápání sebe sama. Mobily se stávají našimi ústy, fotoaparáty našima očima, mikrofony našima ušima, protože my je tak vnímáme. Toužíme se obklopovat přístroji, protože nám umožňují rozšířit o ně oblast našeho sebe-pojetí.

Filip Jakš