Apr 28, 2012

Intermezzo č.4

Kdo se na tuhle stránku dívá častěji (stále doufám, že se mezi vámi takoví najdou a že se v mém případě nejedná o představu a stín), tak si všiml několika nových příspěvků. Text od Filipa Jakše, dále povídka Předzvěst č.3 a následně několik fotografií; o těch až později. Tenhle text píšu ale z jiného důvodu, než abych se vám pochlubil svou činorodostí. V následujících odstavcích se pokusím vysvětlit, proč jsem se na dva měsíce odmlčel, co jsem tu dobu dělal. Nebojte se, vše o čem chci psát se týká tohoto blogu.

Prvním důvodem byla prezentace textu číslo osm. Než o text se ale spíše jedná o montáž několika médií – textu, videa a fotografie; reflektující soudobé společenské fenomény, jako audiofilní sluchátka, Beyoncé a legendární digital-analog čip Philips TDA 1451 A.

Prezentace se uskutečnila v rámci pravidelných diskuzí s umělci, které pořádá Galerie hlavního města Prahy, pod názvem Umělec za barem. Ačkoliv je tenhle název zavádějící, až odrazující pro svou familiernost, rozhodl jsem se diskuze zúčastnit; pod podmínkou, že mi organizátoři umožní změnit vyznění prezentace.
Rozhodl jsem se také akci nedokumentovat; nepoužít žádný známý audiovizuální přístroj.
Abych byl přesnější; takovýhle nápad jsem už měl při první veřejné prezentaci blogu ve 207-čce na VŠUP, ale mezi diváky se tehdy našlo několik vlastníků reprodukční digitální technologie, takže jsem neodolal a zpětně jsem si na nich vyžádal několik památečních smínků. Tentokrát se však v kavárně nikdo takový neobjevil.
Co se stane? Změní se něco? Nikdy jsem totiž neselhal. Už od první performance v létě devadesát devět, pokaždé vše důsledně zaznamenávám.
No a co se tedy stalo? Mám na to dost nevyhraněný názor. Na jednu stranu jsem rád, že jsem to udělal, protože vím jak nás záznamová média formují, až skoro deformují. Důkazem toho je právě série diskuzí s umělci – Umělec za barem; svým důrazem na projekci dokumentárních fotografií, doplněné o jednoduché verbální vysvětlení, často velmi neumělé, postavené na neúplných představách, co umělec dělá a čeho chce dosáhnout. Na druhou stranu jsem z toho rozhodnutí nervózní, protože se performance povedla a rád bych vám… Ale co?
Tady je zakopán pes – fotografie, jako záznamové médium performance, chce být něco mezi uměleckou fotografií a dokumentem, ani tady ani tam, neustále znervózňující a těžce zařaditelná. A zde se dostávám k druhému důvodu, proč jsem od února do dubna nic nepublikoval.
Tím důvodem je také fotografie, přesněji deset fotek, které jsem zde umístil před dvěma týdny. Zpočátku jsem myslel, že jejich vystavením vše končí, ale mýlil jsem se. Asi před týdnem se mě jeden známý zeptal – Co jsem to vlastně v té Paříži dělal? Podle fotek nic nepoznal.
Proč tedy teď fotky a předtím ne? Protože jsem nebyl úplně s mým rozhodnutím spokojený, rozhodl jsem se na to jít jinak. Také jsem ze své zkušenosti vytušil a následujcí snímky mi to potvrdili, že v případě této práce může vzniknou zajímavý dokument z pařížských ulic. Při stahování fotek, jejich výběru a následné editaci, jsem se rozhodl neposkytnout k nim minimální vysvětlení. Pouze: přečtěte si povídku Předzvěst č.3  a následující větu. Jedná se o intervenci ve veřejném prostoru.
Takže, pokud budete mít následující měsíc cestu okolo pařížského náměstí Republiky, a někdy mezi devátou a desátou ráno uvidíte muže obezřetně následující ženu před sebou, tak se stanete svědky proměny obyčejné situace na něco víc. Ale abych nebyl příliš patetický, raději to slovo, či dvousloví nenapíšu a nechám ho nekonkrétně a nezaostřeně plavat mezi mnou a prsty na klávesnici.

BlackMac Core i7 2600K Hackintosh